Nejsou lidi

V poslední době se na mě ze všech stran valí informace o tom, že „nejsou lidi“.
Edit 10.8.2017: Doplnil jsem link na statistiku za 4. čtvrtletí 2016

Továrník Mikulka

Ať už je to linked-in …
http://www.linkedin.com/hp/update/6141671245613199361 http://www.linkedin.com/hp/update/6127528525164527616 … nebo i mainstreamová média… Z kanceláře na výrobní pás. Lidi nejsou, továrník se stal dělníkem – hned jsem si vybavil továrníka Mikulku ze Saturnina 🙂

Sledováním jsem se za ty roky dostal k přesvědčení, že zaměstnavatelé hledají v podstatě supermany, kteří všechno vědí, znají 3 jazyky a mají 2 tituly, všude byli a zároveň to chtějí dělat jako hobby a stačí je zaplatit jako juniory. Jo a to všechno do 35 let. V inzerátech se přece uvádí „do mladého kolektivu“. Pokud by kandidáti měli třeba moc sebevědomí, tak je korektně odrazí jako „corporate culture misfit“, případně „overgraduated“. To se zatím může. Pohlaví, věk, barva pleti, původ a náboženské přesvědčení – to už se nesmí! Trochu přeháním, ale v podstatě to tak nějak je.

Statistika

…se z prstu nevycucá:
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR / Regionální statistika ceny práce / Hlavní město Praha / Mzdová sféra / 4. čtvrtletí 2015, 2016

  • Vývojáři softwaru (2512)
  • Programátoři počítačových aplikací (2514 – 9. decil, 2015: 96 578, 2016: 100 066)
  • Specialisté v oblasti testování softwaru a příbuzní pracovníci (2519)

Kdo víc ví, víc může

Pokud milí zaměstnavatelé, headhunteři a recruiteři hledáte někoho do IT, tak se před nabídkou nezapomeňte podívat na regionální statistiky ceny práce Ministerstva práce a sociálních věcí. Možná zjistíte, proč Vám na vaše nabídky odpovídá málo oslovených, jen málo jich má chuť se nechat protáhnout několikakolovým, často dost nepříjemným a třeba i ponižujícím výběrkem, a ten zbytek vám nakonec třeba i odřekne.
Pokud milí uchazeči uslyšíte: „tolik nedám, tolik nikdo nebere…”, tak poděkujte za pohovor a jděte trávit svůj drahocený čas někam jinam.

Špatná příprava a nerealistické očekávání je nakonec ztráta pro obě strany

Neříkám ani tak, ani tak

Neříkám, že každý má („právo“) být v 9. decilu. Kandidát sám musí projevit určitou sebereflexi a zkalibrovat se podle schopností, zkušeností, délky praxe, odhodlání, nasazení, časové flexibility, … Na počátku a na konci kariéry budeme holt všichni níž. Když jsme v nejlepším zase vidíme, jaké jsou reálné možnosti. Někdo má služební auto, (stravenky, mobil a notebook 🙂 🙂 ), firemní propisku, hrníček a tričko … a někdo zase nedostane od zaměstnavatele ani ten blok a tužku. A třeba ani stravenky. Když náhodou dostane prémie, tak pokoutně na dřevo, aby z toho nemusel odvést zdravotní a sociální a někde si i sami platí „vánoční večírek“ – hlavně zaměstnanci malopodnikatelů – ti samozřejmě jezdí ve svých A-osmičkách a Q-sedmičkách a chlubí se sobě rovným, že ani letos neodvedli na daních ani korunu. Zase přeháním, ale v podstatě to tak nějak je. Když někdo podniká, není to žádná charita. Kdo na to nemá, nemá lidi zaměstnávat.

Poděkování

Díky Staroušovi, že mi tuto stránku před pár lety ukázal… Je to určitě jedna z nejužitečnějších informací, kterou mi kdo kdy předal.
A nebo to je to celé nějak úplně jinak 🙂

FURT VE STŘEHU!