Nejsou lidi II – jak nenastoupím

Příběh níže je moje čistě subjektivní vnímání nedávné změny zaměstnání. Nepodstatné body jsem vypustil. Druhá (a každá další) strana to může vidět jinak. Během „natáčení“ nebyl nikdo zabit ani zraněn. Žádné zvíře nepřišlo k úhoně a veškerá podobnost s žijícími osobami je čistě náhodná 🙂

Začátek

Dostal jsem krabici a úkol dostat ji do produkce. Povedlo se a něco málo jsem o tom napsal. Oslovil mě CxO firmy, která ten produkt vyvíjí a chtěl zpětnou vazbu. Moje prezentace tam se ze 2 hodin protáhla na 4 a na konci jsem jim nabídl, že jim ten produkt pomůžu vylepšit tak, aby mohl fungovat i v českých korporacích. Jejich typickým zákazník není korporace a není v Evropě. Korporace v Čechách mají jiné požadavky, ať už jsou jejich matky odkudkoli. Produkt na ně není příliš připravený. Nechybí tak moc.

Po dvou letech od nástupu jsem u svého zaměstnavatele v podstatě dodělal to, proč jsem tam přišel. Krabici jsme dostrkali na produkci a provozujeme ji. Umíme do ní vyvinout, zaverzovat, nacustomizovat a nasadit co je třeba. S chybami a nedostatky jsme se naučili žít. I přesto nás občas něco překvapí. Mission accomplished. U mě dobrý.

Prostředek

Ve firmě začala měnit nálada. Jeden kolega říká, že mu to tam „občas připadá jako sekta„. Líp bych to neřekl. K tomu jsme jako závdavek dostali nové pracovní smlouvy a navíc se frí-kůl-in firma stěhuje do paláce, co je symbolem ekonomického úspěchu korporátní matky. Je to firma opravdu úspěšná. Všechna čest. Jen to zřejmě poznamená firemní kulturu. Šortkové kolegy čekají černé kalhoty a musí si sehnat polobotky. Trička, když už, musí být s límečkm a bez potisku. Jeden kolega vymyslel, že si nechá na tričko natisknout nápis “BEZ POTISKU!”. Firemní trička můžou nosit doma. Ale to se jen tak brblá v kuchyňce. Jedno k druhému: zřejmě je čas začít jinde.

Skoro konec

Spojil jsem se s dřív zmíněným CxO. Měli jsme několik povídání o budoucnosti u flipchartu. Připojil se k nám mezitím i CyO a dohodli jsme se na formalizaci pozice. Dostal jsem nabídku a tam bylo to, na čem jsme se dohodli. Snad jen s jednou výjimkou: byla na 6 měsíců bez výpovědní lhůty. O tom se nemluvilo. Nu což. Kdo ví, co bude za 6 měsíců. Nabídka dobrá. Výborná! Win-win!

Dal jsem výpověď a těším se na nástup. Teď ještě konečně dostat ten slíbený návrh pracovní smlouvy… mezitím mi z HR přišel zaměstnanecký dotazník s kolonkami pro číslo účtu, rodná čísla dětí… Nedám. Domlouváme se, že to jsou informace hodně osobní, že je dám hned po nástupu.

Skoro-skoro konec

Čekám skoro měsíc a návrh pracovní smlouvy nikde. Všichni toho máme moc, ale tohle má někdo v popisu práce. Taky mám dostat formulář na vstupní lékařskou prohlídku. Ozvu se. Dostanu návrh smlouvy i s telefonickou omluvou. Přečtu si ji poprvé, podruhé, potřetí a bojím se uvěřit. Smlouva jak pro kotelníka, nebo řidiče autobusu. V odstavci “Práva a povinnosti zaměstnance” – co bod to zákaz, příkaz, povinnost. Právo je tam jediné – na pracovní pomůcky a hned vedle zase příkaz. 🙂 V IT??? WTF! Z nabídky tam toho nezbylo moc. Některé body ve smlouvě jsou s ní v rozporu. Půlka bodů si navíc po svém vykládá zákoník práce. A proč proboha je tam bod, že se musím nechat očkovat? Jsem snad sestra na infekčním? A že to tam je jen tak, že to nebude nikdo vyžadovat? Houbeles. To už jsem zažil. Až přijde na věc, čert vem co bylo v nabídce a v příslibech mezi 4/6 očima. Přijde slečna z „péče“ (o zaměstnance) a bude prudit. Smlouva je to, co platí – pokud to zrovna není v rozporu se zákonem. Ještě jsme si s HR zatelefonovali a napsali. Smlouvu dělal právník a „všichni ji podepsali„. Good for them. Slíbený formulář na vstupní lékařskou prohlídku pořád nikde. Asi už to není důležité.

Skoro-skoro-skoro konec

Na zaměstnanci se asi nedohodneme, zkoušíme spolupráci na IČO. Z nabídky tím pádem nezbyde nic. Ani benefity, ani MacBook, ani 2 dny homeoffice/týden, ani finanční prémie po 1/2 roce. Ani super-benefit “stravenky a firemní telefon” :))). Přijde mi „Mandátní smlouva“ ze které je cítit Švarc na sto honů. V hlavě mě to zase šrotuje. Tudy ne. Když na živnost, tak „Já pán / Ty pán„. Sepisuju do bodů návrh kapacity, termínu, předmětu plnění a ceny za MD. Uběhlo pár dní a odpověď už popravdě ani nečekám. Mezitím dotírají recruiteři a chodím „k zubaři“ (po interview). Každý někoho hledá. Hlavně se těžko hledá, když chcete experta v konkrétním oboru/technologii, který to navíc dělá přesně jako u vás. Hodně štěstí!

Tentokrát si vybírám já. Doba, kdy jsem chodil na pohovory upocený je dávno pryč.

Konec

Firma mohla dostat know-how, které mám jen já. Mohla… asi dostane houbeles. Dohoda s CxO a CyO už je asi passé. Stačí říct „už nechceme, jdeme od toho„. Práce na 20 vteřin. Dá se udělat i když jste na opačné straně zeměkoule. Jeden email. Jsme velký kluci. Nikdo brečet nebude.

Situace na bojišti se mění každou vteřinou

Mail přece jen přišel. Z 6 měsíců by byly 3. To už nemá s profesním rozvojem nic společného. Byl by to jen odprodej know-how. Lose-lose…
Blíží se Vánoce, teď se tím nechci zabývat

Nový začátek

Možnosti jsou. Možná si dám po 20-ti letech v korporátu trochu oraz. Hypoteční nevolnictví už mám za sebou. Místo vymetání drahých restaurací a lyžování v Alpách jsem splácel. Co to šlo. Teď už nemusím. Ne-mu-sím! Ti, co se mi smáli, že na dluhy neprší a pořád je zmenšuje inflace – tak ti pořád musí. A budou muset ještě dlouho. Těm se teď zase směju já.

Vždycky si vzpomenu na kultovní scénku Kevina Spaceyho z Americké krásy a větu “I’m just an ordinary guy with nothing to lose

V životě už jsem dělal ledacos a nebojím se zase něco přiučit. A budoucnost? Jak říkal exkolega „čas je jediné co máš, všechno ostatní je o prioritách„. Čas mám vyměřený, nikde se nedá přikoupit. A děti rostou před očima. Teď mám jiné priority, než před 20 lety svobodný a bez dětí, nebo před rokem s dětmi a hypotékou.

Nechci být na řetězu – to je moje (pracovní) priorita číslo jedna.

Jak říká další exkolega: „už mi není 20, abych po nocích a o víkendech budoval cizí firmy

FURT VE STŘEHU!