Duratec R14 Säläm Edition

„Zvolnit tempo a zmírnit nároky, které na sebe klademe. Přizpůsobit novému tempu životní hodnoty a cíle. Větší prostor dát prožitkům namísto výkonnosti, relaxaci namísto sebepřemáhání a osobním koníčkům namísto nových pracovních záměrů.“

To není nic menšího, než jedna z možností, jak se vypořádat s krizí středního věku přímo na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí. Ministerstvo má vždycky pravdu! 🙂 Zbytek tohoto veselého čtení najdete tady…

Druhá míza

Když se můj život překulil přes čtyřicítku, dostal trochu jiný směr. Odstěhoval jsem se s rodinou z přelidněného paneláku v Praze do malého rodinného domku ve východních Čechách. Domek jsem zrekonstruoval tak, aby se v něm dalo pohodlně žít a dcerky už trochu povyrostly. Jedna už je školačka a tu menší, co jí byly 3 týdny, když jsme se jeli poprvé na náš domek podívat, tu čeká škola, co by dup. Krize středního věku na mě cení zuby a do toho jsem se ze zaměstnance stal samoživitelem = OSVČ. Nastal čas vrátit se ke koníčkům z mládí. Nekoupil jsem si 1970 Pontiac Firebird jako Lester Burnham, ale zase jsem začal trochu jezdit na kole. Pro radost.

Na celopéru se občas svezu, ale MTBčko chce les a spoustu času. Na druhou stranu, na silničku se dá vypadnout klidně i v 6 večer po práci, nebo v neděli zatímco děti sedí u Studia kamarád. Za hodinu a půl se dá po okreskách pohodlně natočit 40 kilometrů, a na vyčištění hlavy neznám lepší věc. Na silničce jsem seděl naposledy někdy před 18 lety a tak jsem neměl moc jistotu, jestli to půjde a taky jsem nevěděl, kam se ta technika dostala. Já se silničkou končil, když se ještě dělala ocel do mufen, řazení bylo pěkně na rámu. Vrcholem sedlařiny byl Rolls, kola měla 32 drátů a všude, kde je dnes Ritchey, byly tenkrát Modolo a ITM.

Rozhodl jsem se, že začnu zvolna. Našel jsem slušně vybavenou silničku s duralovým rámem a karbonovou vidlicí ve výprodeji za cenu, co byla fajn. Že to byl 3 roky starý model, to mi opravdu žíly netrhalo. Byl to Polygon Helios 400. Hezký a lehoučký kolo tak akorát na to, co jsem po tom chtěl.

Povozil mě 2 sezóny a mě se ježdění na silničce zase zalíbilo. V okolí Prahy to na kole na silnici fakt není ono, ale tady v zapadákově je provoz minimální.

Můj 1970 Pontiac Firebird

Rozhodl jsem se, že si udělám radost a malinko tu silničku potuním. Pokukoval jsem po karbonových rámech, ale jsou za cenu, kterou nejsem ochoten zaplatit. Minimum je někde u 25.000. Standard za dvojnásob. Pustil jsem se variantou B. Na duralu není nic špatně. Sice je trochu těžší než karbon, ale zase je to pěkná strojařina a celý kolo má stejně kolem 8mi kilo. Duralový rámy nemá cenu kupovat na Ali-Expresu. Jsem patriot a v Čechách je několik špičkových výrobců. Můj předvýběr se smrskl na 2 firmy: RaceBike a Duratec. RaceBike je na mě trochu moc industriální. Duratec jsem už kdysi měl. Byl to MTB model Devil – krásná práce. Letos(?) to bude 20 let, co jsem ho kupoval a jako dnes si pamatuju, jak jsem stál v metru v Praze na Můstku a z telefonního automatu (ano milé děti, to bylo ještě v době před mobilama) jsem ho objednával. Byl to červenej krasavec, ale když jsem po pár letech přešel na celopéra, poslal jsem ho sloužit zase jinam (tímto zdravím Štístko Snejka 🙂 ). Už nemůžu najít ani jeho fotky (edit: našel jsem je).

Kdo si neřekne, nedostane

Chci jen rám a na webu Duratecu jsem takovou volbu nenašel. Zavolal jsem si do Duratecu, jestli mi prodají jen rám a kolik mě to bude stát. Všechno je možné, cena je v limitu a celkově byl ten hovor velmi příjemný. Ostatně jako všechny asi 4, které jsem s panem Stančíkem měl.

Lež, máš krátké nohy

Už mi není 20 a nejsem tak ohebný jako dřív tak jsem chtěl rám o velikost menší, v případě potřeby se to dá dohnat představcem a sedlovkou ale moje tělo se už bude jen zmenšovat. 🙂 Měřím 187 cm a rám mi vychází podle tabulek 60 cm. Dohodli jsme se na na velikosti 59. Kontrolovali jsem ještě podle délky nohou a zjistili jsme, že mám na svou postavu krátké nohy! To asi vysvětluje, že i teď položím ve stoji v předklonu dlaně na zem. Nejsem tak ohebný, ale mám krátké nohy! Naštěstí mě pan Stančík vybídl, ať se ještě jednou přeměřím. Po přeměření se mi nohy zase protáhly do normy a na dlaně na zemi tak můžu být jako ajťák, co sedí celé dny za stolem, náležitě pyšný 🙂 . Ne nadarmo se říká „2x měř, jednou řež“. Vybrali jsme barvu laku, polepů. Udělají mi polepy s přezdívkou. Když kusovka, ruční práce, tak opravdu individuální.

Velikonoce

Blížily se velikonoce a říkal jsem si, že by bylo fajn už o velikonocích pojezdit. Zavolám do Duratecu, rám je hotový a do velikonoc by se to mělo stihnout. Ve středu byl na poště ale, … pošta už před velikonocemi nějak nefunguje. Obvykle mám balíky 2. den, tenhle tam ale zkysnul. Asi už se pošťáci těšili na svátky. V pátek je svátek a to už jsem věděl, že to pošta nestihne a v sobotu mi balík nedoručí. Zkusil jsem balík nechat poslat přímo na poštu, že bych si ho tam v sobotu dopoledne zašel vyzvednout. Bohužel, nebylo to nic platné. Dostal se ke mě až po velikonocích.

Nemám co na sebe

V úterý, 6 dní po odeslání, jsem ho měl konečně v ruce a po večerech jsem ho přestrojil součástkama z původní silničky. Ony už teda původní nebyly. Kliky jsem vyměnil za verzi compact s menšími převodníky a spousta původních součástek zaujala místo na trekingu při jeho updatu v rámci akce 1 x 11 a přehazka a brzdové/řadící páky zase utrpěly, když se mi přední kolo smeklo v zatáčce na mokré mříži kanálu a já se zrakvil. Přehazka byla na výměnu a brzdové páky odřené. Bohužel ty malé plastové krytky na pákách jsem našel jako samostatný díl jen v Americe a rozhodně ne za hubičku. S poštovným by to byl ranec. Tak jsem koupil jiné páky tady v ČR. Z původního kola tak nebylo skoro nic.

Purismus

Ten rám je fakt nádhera. Napadla mě paralela, že kdyby Apple dělal kola, vypadal by jeho rám takhle. Za Jobse. Za Cooka by byl růžový, s duhovou stuhou a nápisem, že je recyklovatelný a že se na jeho výrobě podílely všechny možné i nemožné menšiny od sufražetek až po aborigince. V designeru by byla kolonka pro „třetí pohlaví“. A u toho by bylo spousta megalomanských slovíček jako spectacular, awesome, tremendous, best ever, … 🙂 . Na tomhle rámu je všechno jak má být a nic navíc. Pár drobností je tam černě eloxovaných CNC. Malililililinko navíc tam přece jen něco je. Jsou to nápisy. Je jich tam dost, na každé trubce. Teď si říkám, že jsem měl zvolit černé. Lesklé černé nápisy na matně černém rámu. To by byla pecka. Bílý nechat jen ten na hlavní rámové trubce a přezdívku. No tak třeba zase za 20 let 🙂 . A ještě jedna drobnost. Nejsem zrovna eurooptimista – asi na samolepce s URL škrtnu to .eu a přidám .cz. Musím vymyslet jak. Pak už to bude pecka úplně.

Final countdown…

Ve čtvrtek večer jsem měl hotovo a v pátek jsem dělal doma a tak jsem si ho vystavil na “kochačku”, aby mi šla práce líp od ruky 🙂

Po práci musím vyzvednout holky ze školy/školky a pak je porada na téma chystaného pánského výletu na ryby do Norska. Tam musím, na kolo se teda zase nedostanu. Musím to vydržet, musím to vydržet, musím to vydržet…

Teď je po dešti a já čekám, až to trochu oschne. Odpoledne mě čeká první jízda!

První jízda

…byla parádní! Posílám pozdravy do malé české rodinné firmy Duratec ve Městě Touškov u Plzně. Jen tak dál. Jestli někdo hledá zlaté české ruce, nemusí hledat už nikde jinde.

FURT VE STŘEHU!