Lovci hlav

Děkuji Lovci hlav, že v jediném článku odkázal hned na 2 mé blogy 🙂
Vzhledem k tomu, komu je jeho článek určen, mám skoro jistotu, že už budu do konce života nezaměstnatelný = OSVČ (a pan Štěch si může plácat co chce). Po týhle osvětě už přes žádnej korporátní recruiting neprolezu 🙂
Dobře jim tak

Tady vám linkuju ty články všechny:

Na závěr 2 vtipy:

Přijde p. Novák na pracovní konkurz a ten vyhraje, tak si ho zavolá personalista.
Personalista: Tak pane Novák konkurz jste vyhrál, ale zaměstnat vás nemůžeme. Aby jsme byli genderově vyvážení, tak musíme přijmout ženu.
p. Novák: No to nemyslíte vážně, takže jsem vyhrál a práci nedostanu, protože jsem muž?
Personalista: Ano, ale je tady ještě možnost. Máme v podniku málo menšin. Nejste náhodou černoch, róm a nebo asiat?
p. Novák: No snad vidíte, že jsem běloch.
Personalista: A co náboženství? Nejste třeba žid, nebo muslim?
p. Novák: No jsem sice křtěný, ale jinak ateista.
Personalista: Tak taky nic. A nejste Gay, nebo alespoň bisexuál?
p. Novák: To nejsem. Mám manželku a děti.
Personalista: Takže jste muž, běloch, ateista a heterosexuál. Tak to jste v prd…

a ten druhý postihuje skoro komplet rozsah témat v náborových inzerátech:
1) „nabízíme nadprůměrné ohodnocení a benefity“
2) „ve firmě vládnou přátelské a neformální vztahy“
3) „požadujeme chuť do práce“
4) „požadujeme časovou flexibilitu“
5) „požadujeme inovativnost, samostatnost“
6) „nabízíme osobní a odborný rozvoj“
7) „požadujeme nadšení, zapojení“
8) „naše firma“ 🙂

Přijede ředitel do práce novým BMW (1). Přes parkoviště jde od autobusu jeho zaměstnanec a uznale povídá: „Šéfe, to je fakt krásný auto!“ Šéf ho vezme přátelsky kolem ramen (2) a povídá: „Víš, když budeš poctivě dřít (3) od rána do večera, dělat přesčasy (4), vymýšlet zlepšováky (5), když se budeš v osobním volnu vzdělávat (6). Když prostě naší firmě obětuješ celý svůj život (7), tak už třeba za rok si koupím ještě lepší. (8)“

FURT VE STŘEHU!

PS: Jednou jsem mluvil se starším a zkušenějším kolegou a říkal jsem mu, že velké neštěstí současných firem je jejich HR. Že jsou v něm mladý holčičky (odtud spojení „holčičky z ejčáru“), co zatím nemaj o životě šajn a jejich největší starostí je, aby stihly solárko, fitko a nehty. On mi řekl, že i tuhle práci musí někdo dělat, i ony se musí nějak živit a přidal historku s jeho 80-ti letým otcem, který už nemůže chodit. Byl za ním na návštěvě v nemocnici a tatínek se ho ptal co a jak. Kolega mu odpověděl, že mu třešně zase ozobali kosi. Tatínek se zamračil a povídá „Kdysi jsem je střílel, ale dneska už bych to neudělal. Oni chtěj taky prostě jen žít