Toulání kolem Orlice 2018

V Chocni se počátkem června schylovalo k Jachta Festu. Pro mě to je spíš „Jatka Fest“. Bydlím kousek od místa konání. Hudbu (melodii) slyšet není, zato tuc-tuc-bum-bum se od skalního masivu lemujícího Orlici v parku v Pelinách odráží směrem k našemu domu požehnaně. Nedá se před tím schovat…

…ale dá se ujet. Shodou okolností se v mojí rodné obci Těchoníně konal další ročník turistické akce zvané Toulání kolem Orlice.

Vzal jsem své dcerky (a jejich strejdu) a vyrazili jsme pochodovat. Vybrali jsme si trasu 13 km, abychom se stihli vrátit k babičce k obědu na jahodové knedlíky a vyrazili jsme. Počasí bylo (teplota, tlak, rosný bod …) nejisté. V noci byly přeháňky, meteorologové vydávali výstrahy na silné bouřky, na obloze bylo polojasno. Babo raď. Vydali jsme se na cestu a skoro hned začalo poprchávat. Když jsme vešli do lesa, voda z vrchu k nám už nedopadala, byla ale pěkná „prádelna“ a čím jsme stoupali výš k hřebenu a pevnosti Bouda, tím víc jsme se nořili do mlžného oparu. Viditelnost byla tak 150 metrů.

I přes pár slziček a rozmočené botičky a nožičky, jsme se nakonec k babičce dostali na oběd včas, s dobrou náladou a diplomem a medailí za absolvování pochodu.

Pár fotek z naší cesty

Označení splnění střelby „průstřelem“. Kluci na stanovišti neměli propisku, tak jsem jim řekl, ať nám to prostřelí. Tak jo. V cíli jsem pak zjistil, že pak už prosřelovali i ostatním 🙂

Já a moje holčičky u zvonu před vstupním objektem tvrze Bouda 

Jedna rozmáčená noha

Minutu předtím se brečelo, ale posed to všechno spravil

…no ale stejně jsem málem dostal kyjem

Nakonec dostaly holčičky své diplomy. Já “kvůli GDPR” ukazuju jen ten vlastní 🙂

Pár fotek, abyste si vychutnali tu parádu Podorlických kopců posetých předválečným opevněním

Tak příště se tam budeme těšit i na vás! 🙂

Nekorektní dovětek

V cíli jsem si koupil jednu z knih místního historika Emila Trojana, Tak přísahali…, která pojednává o partyzánském odboji a shodou okolností i aktuálně žhavých tématech – odsunu „našich milých krajanů“ ze sudet a Benešový dekretech. Kniha byla vydána v roce 2010, takže ještě nebude současnou propagandou poznamenaná.

Cestou jsem se snažil holkám vyprávět historii opevnění. Proti komu a proč ho náš národ stavěl, že mělo zadržet nepřítele, který okrájel a chystal se napadnout a smazat z mapy naši zem, zadržet ho do té doby, než nám přijdou spojenci na pomoc. Spojenci ze západu, … nepřišli. Udělám všechno pro to, aby jim to (školní) propaganda nevymazala z hlavy. Mám před očima svého dědečka, který seděl za stolem se slzama v očích vyprávěl tátovi a strejdům u mariáše, jak rukovali. Pra-praděda mých holčiček má v Chocni jméno na památníku. Zemřel v cele na gestapu v Pardubicích. Babička Libuše (88, *1930) – jeho snacha, mi asi před 2-ma měsíci vyprávěla, že jeho zkrvavené oblečení našla ve skříni své tchýně mnoho let po válce, zabalené tak, jak je z „návštěvy“ na gestapu přivezla a nikdy nenašla sílu ho vybalit. V šuplíku leží jeho vyznamenání udělené gen. Ludvíkem Svobodou, v zastoupení prezidenta republiky, In Memoriam. Můj děda Adam z Polska přežil německý koncentrák. Kuchařka, co nám vařila ve školce byla Belgičanka. Přišla do čech za mužem, kterého poznala v koncentračním táboře. Ti lidé už tu nejsou, ale nesmíme na ně a jejich osudy nikdy zapomenout. Dnes je to už jen na nás. Ustoupit není kam!

FURT VE STŘEHU!